V reakci na dotazníkové šetření Finančního analytického úřadu (FAÚ) provedené v hazardním sektoru a potřeby praxe zpracoval FAÚ ve spolupráci s Celní správou ČR a Ministerstvem financí nový metodický pokyn č. 6 – určený povinným osobám z hazardního sektoru.
První část pokynu obsahuje úvodní ustanovení, druhá část odpovědi FAÚ na dotazy týkající se identifikace a kontroly klienta, neuskutečnění obchodu, třetí část se týká dotazů k oznámení podezřelého obchodu, odložení splnění příkazu klienta, informační povinnosti povinné osoby, určení kontaktní osoby a povinnosti mlčenlivosti, čtvrtá část pokynu se zabývá dotazy k uchovávání údajů a školení zaměstnanců a pátá část dotazy k povinnosti prevence (systém vnitřních zásad - SVZ a hodnocení rizik) a určení odpovědné osoby.
Adresátem tohoto metodického pokynu jsou povinné osoby z nefinančního sektoru uvedené v § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (AML zákon), tedy provozovatel hazardní hry podle zákona o hazardních hrách s výjimkou provozovatele loterie nebo binga, které nejsou provozovány dálkovým přístupem prostřednictvím internetu, a provozovatele tomboly.
Ve vztahu k provádění opatření AML/CFT je AML zákon vůči zákonu o hazardních hrách zvláštní právní úpravou (lex specialis), z čehož vyplývá, že v případě kolize AML zákona a zákona o hazardních hrách, má AML zákon ohledně AML/CFT postupů přednost před zákonem o hazardních hrách, a je tedy nutné jednat v souladu s AML zákonem.
Přestože podle § 17i odst. 1 zákona o hazardních hrách musí provozovatel na žádost hráče vyplatit peněžní prostředky z uživatelského konta bezodkladně, tj. „okamžitá výplata výhry“, pokud jsou naplněny podmínky pro neprovedení obchodu dle § 15 AML zákona (např. byla dodatečně zjištěno podezření na zneužití identity nebo dokladu totožnosti), nebo pro odložení splnění příkazu klienta dle § 20 AML zákona a oznámení podezřelého obchodu, je třeba primárně postupovat dle AML zákona.
Klientem provozovatele hazardní hry je dle AML zákona každá fyzická osoba, která se k účasti na hazardní hře provozované na území České republiky registrovala nebo zaplatila vklad.
Obchodní vztah provozovatele hazardní hry s klientem zpravidla vzniká na základě registrace účastníka hazardní hry.
O příležitostný obchod se bude jednat v případě, pokud zákon o hazardních hrách nevyžaduje registraci klienta ke hře, např. u:
Kursových sázek na zvířecí dostih (pokud není dána povinnost registrace tj. zřízeno uživatelské konto)
Totalizátorových her na zvířecí dostih
U land-based živé hry sice zákon o hazardních hrách nevyžaduje registraci, ale ukládá v § 71 zákona o hazardních hrách provozovateli herny nebo kasina povinnost provádět identifikaci vždy při vstupu návštěvníka do herny nebo kasina.
Obchodem ve smyslu § 4 odst. 1 AML zákona je i vrácení vkladu. Pokud jsou po složení vkladu naplněny podmínky pro neuskutečnění obchodu dle § 15 AML zákona, nelze vklad vrátit. Taková situace by měla být vždy posouzena i z hlediska reportování podezřelého obchodu FAÚ včetně uvedení, že poskytovatel aplikoval § 15 AML zákona, blíže Metodický pokyn č. 4 – Oznámení podezřelého obchodu.
Identifikace klienta dle AML zákona musí být provedena před vznikem obchodního vztahu, přičemž provozovatel hazardní hry musí ověřit a zapsat identifikační údaje v rozsahu vyžadovaném v § 5 odst. 1 AML zákona. Při vzniku obchodního vztahu musí být provedena také kontrola klienta dle § 9 AML zákona. Při jednorázovém obchodu musí být identifikace provedena před provedením obchodu, jehož hodnota přesáhne 1 000 EUR, jinak (např. při opakovaných nižších sázkách na témže zvířecím dostihu) ihned, jakmile bude zřejmé, že hodnota obchodu přesáhne 1 000 EUR. Dosáhne-li hodnota obchodu 2 000 EUR a více, musí být provedena také kontrola klienta dle § 9 AML zákona.
Hranice hodnoty obchodu se vztahuje na veškeré obchody jak ve směru od klienta, tak ve směru ke klientovi, tedy jak na vklady/sázky, tak na výhry (např. pokud klient vsadí 300 EUR a vyhraje 701 EUR, je nutné provést při výplatě výhry jeho identifikaci).
S klientem, který není schopen předložit průkaz totožnosti s údaji v latince, nelze uzavřít obchodní vztah ani s ním uskutečnit obchod. Zahraniční pasy však často obsahují strojově čitelnou zónu (MRZ), která obsahuje latinskou transkripci.
K ověření pravosti zahraničních dokladů totožnosti lze využít například systém PRADO vedený Evropskou radou nebo komerčně nabízené nástroje. Ohledně tuzemských dokladů totožnosti je možné využívat veřejně dostupnou databázi ztracených a odcizených dokladů, přičemž je při takové kontrole důležité zohlednit datum (k jakému dni klient použil doklad k identifikaci).
K identifikaci zahraničních klientů ze strany povinných osob se FAÚ vyjadřuje v Metodickém pokynu č. 8 – Kopírování průkazů totožnosti pro účely AML zákona. V tomto pokynu se uvádí, že průkaz totožnosti má být okopírován, je-li typová rizikovost případu velká, přičemž z hlediska ML/TF ("praní peněz" / financování terorismu) se za rizikové považují zahraniční průkazy totožnosti a doklady, které jsou poškozené nebo vykazují známky padělání/pozměnění.
Jako průkaz totožnosti lze pro účely identifikace klienta akceptovat jakýkoliv doklad, který splňuje všechny tyto podmínky:
vydal ho orgán veřejné správy některého státu a
je v něm uvedeno alespoň jméno a příjmení a datum narození toho, komu byl vydán a
je z něho patrná podoba toho, komu byl vydán.
V České republice je jím např. občanský průkaz, cestovní pas či řidičský průkaz. Definici pojmu průkaz totožnosti naplňuje i digitální stejnopis občanského průkazu. Hráčská karta, která neobsahuje podobiznu klienta, nezajistí ověření totožnosti klienta vhodným způsobem ve smyslu § 8 odst. 5 AML zákona. Karta může být zneužita jinou osobou.
Pokud dojde ke zneužití BankID jedná se o znak podezřelého obchodu, důvod pro neprovedení obchodu dle § 15 AML zákona a oznámení podezřelého obchodu. Další příklady indikující možný podezřelý obchod uvádí FAÚ např. na str. 20 a 21 metodického pokynu.
Za podmínek stanovených v § 11 odst. 1, 3 a 4 AML zákona může provozovatel hazardní hry převzít identifikaci klienta provedenou úvěrovými nebo určenými finančními institucemi. Za převzatou identifikaci však odpovídá vždy provozovatel, jako by ji provedl sám. V případě pochybnosti o správnosti nebo úplnosti těchto informací nebo zvýšeného rizika ML/FT nelze identifikaci převzít. Převzetí tedy není možné mezi dvěma provozovateli hazardních her nebo v rámci skupiny obchodních společností, do níž provozovatel (povinná osoba) patří.
Pokud je provozovatel hazardní hry součástí skupiny, FAÚ odkazuje na obecné stanovisko vydané v souvislosti s otázkou předávání / sdílení informací v rámci finanční skupiny, které se analogicky uplatní i pro nefinanční sektor. Toto stanovisko upravuje sdílení informací o společném klientovi v rámci skupiny pro účely plnění povinností dle AML zákona.
Pravidelná aktualizace údajů o klientovi v průběhu obchodního vztahu (kontrola klienta) a její frekvence má být stanovena v systému vnitřních zásad provozovatelé hazardních her (povinné osoby). Čím je klient a obchodní vztah rizikovější, tím by měla být periodicita aktualizace informací kratší a její rozsah větší. V případě zvýšeného rizika ve smyslu § 9a AML zákona je odpovídající aktualizace minimálně 1 x ročně a mimo to vždy, jakmile se povinná osoba o změně údajů dozví. V herních podmínkách by měla být stanovena povinnost klienta informovat provozovatele o změnách údajů uvedených při identifikaci.
Rozsah a hloubka identifikace se řídí mírou rizika, a to nejen daného klienta, ale i obchodního vztahu nebo obchodu. Konkrétní postupy a opatření má mít povinná osoba zavedeny a uplatňovány v rámci svého systému vnitřních zásad na základě hodnocení rizik a povinností vyplývajících z AML zákona.
Používá-li provozovatel hazardní hry k ověření toho, zda klient není (či v uplynulých 12 měsících nebyl) politicky exponovanou osobou (PEP), nebo vůči němu nejsou uplatňovány mezinárodní či národní sankce, komerční vyhledávací nástroj, měl by požívat takový, který generuje jednak záznam o výsledku ověření a také informace o zdrojích, z nichž čerpá (např. zda pracuje pouze se seznamem mezinárodních sankcí, nebo i seznamem národních sankcí ČR). FAÚ jako veřejný orgán nemůže doporučovat konkrétní komerční nástroje. Uvedené požadavky však splňuje například nástroj PEPcheck by AML solutions.
Ve vztahu ke klientům, kteří jsou tzv. politicky exponovanou osobou (PEP) FAÚ odkazuje na Metodický pokyn č. 7 – Opatření vůči politicky exponovaným osobám. V případě klienta se statusem PEP musí být vždy provedena zesílená identifikace a kontrola klienta (§ 9a AML zákona). Pokud povinná osoba nezná původ peněžních prostředků nebo jiného majetku klienta PEP užitého v obchodu, nemůže dle § 15 odst. 2 AML zákona uskutečnit obchod, a to ani v rámci obchodního vztahu.
Kontroluj klienta dle § 9 AML zákona je provozovatel hazardní hry povinen provést při vzniku obchodního vztahu a při jednorázovém obchodu v hodnotě 2 000 EUR a více. Postupem při kontrole klienta se podrobněji zabývá Metodický pokyn FAÚ č. 9 – Kontrola klienta. Proces kontroly klienta by měla mít povinná osoba nastaven v rámci svého interního předpisu, kterým je systém vnitřních zásad dle § 21 AML zákona. K požadavkům na systém vnitřních zásad a hodnocení rizik FAÚ odkazuje na Metodický pokyn č. 11 – Hodnocení rizik a systém vnitřních zásad.
K udělení souhlasu s uzavřením obchodního vztahu nebo jeho pokračováními v rámci zesílené kontroly klienta dle § 9a AML zákona by zásadně mel být oprávněn pouze člen statutárního orgánu povinné osoby nebo osoba jím pověřená jím pověřené k řízení v oblasti opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Není žádoucí pověřovat udělením takového souhlasu více osob. Pokud je to však z provozních důvodů nezbytné, musí být všechny tyto pověřené osoby mít odpovídající znalost a zkušenost v oblasti AML/CFT a řízení rizik, aby byla schopna svým rozhodnutím zajistit řádné plnění AML/CFT povinností. Povinná osoba by měla mít rovněž zaveden vnitřní kontrolní mechanismus a mechanismus řízení rizik, který zajistí, že pověřením více osob nedojde ke zvýšení ML/FT rizik.
Povinná osoba tak při uplatnění běžné (§ 9) nebo zesílené kontroly klienta (§ 9a AML zákona) vychází z rizikového profilu klienta, z okolností ve vztahu k němu jako je např. chování klienta, patologické hráčství, ale také z rizikovosti produktu, zda se jedná o land-based nebo on-line hru, jaká je povaha hry např. kurzové sázky budou mít vyšší rizikovost než loterie. Rizikové jednání lze spatřovat i např. ve vkladu značných finančních prostředků následovaném velmi omezenou herní aktivitou s následným požadavkem na vyplacení vkladu. Dozorovému orgánu musí povinná osoba odůvodnit přiměřenost rozsahu kontroly klienta a doložit způsob jejího provádění. V případě kontroly klienta prováděné v souvislosti s výplatou výhry, nebude primárně předmětem kontroly původ prostředků, ale zejména riziko jejich použití k financování terorismu, jak je definováno v § 3 odst. 2 AML zákona.
Zesílená identifikace a kontrola klienta musí být provedena u klienta se zemí původu (státní příslušnost, trvalý nebo jiný pobyt, bydliště po dobu delší 1 rok) ve vysoce rizikové třetí zemi, bez ohledu na to, že je trvale usazen v EU či nerizikové třetí zemi. Jedním ze zesílených opatření může být nastavení limitu pro vklady nebo ztrátu finančních prostředků. V případě místa narození ve vysoce rizikové třetí zemi je v rámci řízení geografického rizika na povinné osobě, jak tento faktor v rámci hodnocení rizik a navazujících opatření vyhodnotí.
Dle § 16 odst. 1 a 2 AML zákona má povinná osoba v návaznosti na prováděnou kontrolu klienta povinnost při identifikaci a kontrole zjištěné a zaznamenané informace uchovávat po zákonem stanovenou dobu, přičemž rozsah uchovávaných informací zákon taxativně vymezuje (zpravidla dobou 10 let po ukončení obchodního vztahu / uskutečnění obchodu). Údaje mohou být uchovávány i v elektronické podobě. Dle § 21 odst. 5 AML zákona musí systém vnitřních zásad povinné osoby zahrnovat postupy pro zpřístupnění uchovávaných údajů příslušným orgánům.
Určená kontaktní osoba oznámená FAÚ dle § 22 AML zákona nemusí být fyzicky přítomna v kasinu, ale musí jít o osobu, která je schopna plnit svoji funkci v souladu s požadavky AML zákona, tzn. oznámit podezřelý obchod v souladu s § 18 AML zákona a zajistit průběžný styk s FAÚ včetně plnění pokynů FAÚ ve stanovených lhůtách. Povinná osoba může určit více kontaktních osob. V rámci jejich oznámení FAÚ musí být zřejmé, kdy jsou jednotlivé kontaktní osoby dostupné a musí být zajištěny funkční kontakty na ně.
Oznámení podezřelého obchodu není porušením smluvní povinnosti mlčenlivosti povinné osoby (§ 18 odst. 9 AML zákona).
Zaměstnanci povinné osoby, kteří se při výkonu své pracovní činnosti mohou setkat s podezřelým obchodem, musí být dle § 23 AML zákona proškoleni. Povinná osoba zajistí proškolení nových zaměstnanců před zařazením na taková pracovní místa a školení stávajících zaměstnanců nejméně jedenkrát za 12 kalendářních měsíců. Školení by mělo dopadat i na osoby jinak činné pro povinnou osobu, pokud se při výkonu činnosti mohou setkat s podezřelým obchodem. Pokud zaměstnanec či spolupracovník povinné osoby spolehlivě neovládá český jazyk a specializuje se na jednání se zahraničními (cizojazyčnými) klienty, školení by mělo být provedeno v jazyce, který dotyčný zaměstnance či spolupracovník povinné osoby používá při jednání s těmito klienty. FAÚ doporučuje proškolení i v případě, že povinná osoba zavede např. nové produkty, služby nebo technologie, které s sebou vždy nesou nová rizika ML/TF (zde by mělo dojít i ke změnám v systému vnitřních zásad a hodnocení rizik povinné osoby), a dále pak v případě, že dojde k významné změně AML předpisů či vydání nových metodických materiálů (zde by mělo dojít i ke změnám v SVZ povinné osoby).
Všem povinným osobám AML zákon v § 21a odst. 1 ukládá, aby identifikovaly a posoudily rizika ML/FT, která mohou nastat v rámci jejich činnosti podléhající působnosti AML zákona. Hodnocení rizik je klíčový interní dokument povinné osoby, který slouží k identifikaci a porozumění rizikům ML/TF, kterým je vystavena a k nastavení odpovídajících AML/CFT opatření a procesů, aby se tato rizika snižovala nebo se jim úplně předcházelo. Co se týče typů her, jde o hodnocení rizik ML/TF v oblasti produktů a služeb, které povinná osoba nabízí klientům. V tomto ohledu je základním rizikovým faktorem, zda jde o hry on-line či land-based. Následně pak přistupují další rizikové faktory dle typu a povahy konkrétní hry, např. rychlost hry, počet hráčů, možnost používat hotovostní / anonymní platební metody, vysoký objem transakcí, absence nástroje umožňujícího nastavit limit objemu transakcí u dané hry, aj. Riziko spojené s VIP klienty lze přirovnat k využívání služeb privátního bankovnictví, které je zařazeno v příloze č. 2 AML zákona a jde o faktor možného zvýšeného rizika, týkající se produktů, služeb, transakcí nebo distribučních kanálů. Pro stanovení tohoto rizika je třeba vycházet z konkrétních služeb a benefitů, které VIP klient od provozovatele hazardní hry může čerpat.
